Cesta českým rychlovlakem, aneb výlet vláčkem do minulých století a vietnamské tržnice

9. 08. 2018 18:40:00
Vzhledem k notoricky známým problémům, které automobilisty čekají na po desítky let zanedbávané a nyní nutným stavebním šílenstvím zachvácené dálnici D1, rozhodl jsem se jet z Prahy do Brna,

kam jsem chtěl dorazit bez výrazného meškání způsobeného stavebními pracemi a neumětelstvím českých řidičů, vlakem. Zvolil jsem komfort, a tak jsem se vypravil byznys třídou Railjetu Českých drah pln očekávání, čeho se mi vlastně dostane, když zvolím tuto variantu, kterou neustále doporučují i média.

Vlak na jedničku, zbytek katastrofa

Nástup na pražském Hlavním nádraží proběhl zdárně, byť jediná kloudná možnost zaparkovat znamenala k nákladům na pořízení jízdenek s místenkou, konkrétně bratru 1182 Kč, dalších cca. 500 Kč útraty navrch a příslib totálně rozpáleného auta stojícího celý den na přímém sluníčku po návratu. Vyhnul jsem se pověstným schodům a, kupodivu, fungujícím výtahem sjel k přímo k informačním tabulím oznamujícím cestujícím odjezdy jejich spojů. Odjezd jsem měl až za 20 minut, takže jsem si stihnul koupit ještě pití a už jsem šupajdil na nástupiště. Vlak tam již stál, takže jsem nastoupil, usadil se a čekal, až se vydáme vstříc dobrodružstvím. Téměř vzápětí po rozjezdu dorazila průvodčí, dala mi láhev vody, noviny dle výběru, voucher na další útratu v jídelním voze a příslib welcome drinku ze strany restauračního kolegy, který se objevil hned po jejím odchodu, takže jsem si objednal černý čaj, který mi byl promptně naservírován. Zatím tedy pohoda. Navíc při kontrole jídelního lístku jsem zjistil, že je pamatováno i na nás alergiky, což ve mě vyvolalo další vlnu nadšení. Bohužel dál to šlo s dojmy už jen z kopce.

Okolí tratě a trať samotná - děs, bída a utrpení

Nasednete do moderního vlaku, dostanete rozumně kvalitní službu, vyrazíte na cestu a už jen žasnete. V první řadě je potřeba říct, že ukazatel rychlosti v rychlovlaku na českých kolejích je zrádná věc. Hodnoty typu 37, 43, 55 a podobně se na displeji objeví opravdu často a vám dochází, že tady něco nehraje. Až do České Třebové jedete po poměrně rovné trati, i když také ne celou dobu, od ní dál dostáváte k jízdě rychlovlakem ještě bonus ve formě trati formátu lokálky do Horní Dolní. Když projíždíte údolími obklopenými krásnými lesy, kde se vine malá říčka, na cyklostezce jezdí cyklisté a bruslaři, v zatopeném lomu se už v devět hodin ráno koupou první plavci, či dokonce zahlédnete několik srnek využívajících časných ranních hodin, aby se napásly, než zase nastane vražedný letní pařák, rozhostí se Vám mír v duši. Tím spíš, že mobilní signál sem nedosáhne, takže se ani nemůžete většinu cesty věnovat práci, či prohlížení internetu, i kdybyste nakrásně chtěli. Bohužel rychlost jen málokdy přesahuje stovku, spíš se pohybuje v hodnotách pod padesátkou. Navíc okolí trati připomíná slumy někde v jižní Americe. Rozpadlá nádraží, drážní domky, které často obývají bezdomovci, budovy bývalých a dávno zkrachovalých továren v dezolátním stavu, které ani za desítky let po ukončení provozu nikdo neodstranil, špína, děs, běs. Zaostalost je do očí bijící, stud vás fackuje. Zvlášť, když jedete ve vagóně s cizinci. Aspoň, že už ten vlak nedrncá.

A propos spolucestující

Další bezvadnou věcí, kterou musíte v byznysu a první třídě přetrpět jsou někteří spolucestující. Obskurní byznysmeni, úkolující personál, schopní vypít dvě kafe na ex během 10 minut a vyjadřující se prapodivným newspeakem ve větách jako: “Řekni mu, ať to katne, protože to musim můvnout Jardovi na čelindž.” Radši nasadíte sluchátka a u mobilu, který díky zmíněné absenci signálu nemůže plnit svoje základní funkce, alespoň zapnete hudbu, abyste ty kecy nemuseli poslouchat.

Hlavní nádraží Brno

A to ještě netušíte, co vás čeká na konci vaší cesty! Hlavní nádraží Brno. Směs husákovských 80. let, cikánského ležení, vietnamské tržnice, bezdomovců, feťáků a mezi nimi do a z práce a za dalšími záležitostmi spěchajících Brňanů, kteří jsou zjevně vůči tomuto panoptiku již imunní. Vy ale nejste a popravdě vám to nahání strach. Strach, že budete okraden, nebo, pokud máte tu smůlu, že musíte použít toaletu, že se něčím nakazíte. Strach tak silný, že když nasednete do vlaku na cestu zpátky, běžíte si radši hned ještě jednou a pro jistotu pořádně umýt ruce.

To už ale vyrážíte na cestu zpět, přes mor, svrab a neštovice a přemýšlíte, jestli to radši příště přece jen nerisknete v autě, abyste si nemuseli připadat jako obyvatel nějaké zaostalé, rozvojové, banánové republiky, země třetího světa a chudobince Evropy, což Česká republika ve skutečnosti je, ale vy si to nechcete připomínat častěji, než je to nutné, abyste nepropadli depresím a beznaději z toho, jak to tu vedeme. Těšit vás může jen ta občasná krásná příroda, na tom ale český stát nenese žádný podíl.

Autor: Petr Polák | čtvrtek 9.8.2018 18:40 | karma článku: 25.06 | přečteno: 942x

Další články blogera

Petr Polák

Brexit - EU, média i naši politici z nás dělají hlupáky

Jednání o Brexitu v britském parlamentu procházejí svou nejžhavější fází a média na nás chrlí informace, ze kterých zůstává rozum stát, protože člověk musí zákonitě nabýt dojmu, že Velkou Británii zřejmě vede banda imbecilů.

16.1.2019 v 15:05 | Karma článku: 39.94 | Přečteno: 1479 | Diskuse

Petr Polák

Most! 1. díl - amatérská recenze

Dnešním dnem ČT ve svém iVysílání uvolnila první díl seriálu tvůrčí dvojice Prušinovský, Kolečko Most! Očekávání části publika byla jistě vysoká, vždyť tato dvojice stojí za seriálem Okresní přebor, který kdysi vyvolal obrovskou

29.12.2018 v 16:20 | Karma článku: 22.28 | Přečteno: 1704 | Diskuse

Petr Polák

Pionýři, pionýři, zeleně malované děti

Tak se nám ten bolševik vrací na plný pecky, paní Milerová, a s ním i politicky angažovaní pionýři. Na konferenci o klimatu v Katovicích, kde se scházejí ty nejlepší zelené mozky celé planety, vystoupila i 15letá švédská školačka,

4.12.2018 v 14:45 | Karma článku: 40.96 | Přečteno: 1637 | Diskuse

Petr Polák

Protiimigrační politik a není rasista? Skandál!

Včerejší článek Novinek převzatý z ČTK a hojně citovaný i na ostatních webech mě nadzvedl ze židle natolik, že jsem musel sepsat tenhle článek.

17.8.2018 v 15:15 | Karma článku: 39.80 | Přečteno: 2439 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Jakub Kouřil

Vesmírný rybář

V červeném kbelíku se proháněli tvoři, kteří vůbec nevypadali jako ryby. „Dají se vůbec jíst?“ zeptal jsem se vesmírného rybáře.

19.1.2019 v 7:23 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 30 | Diskuse

Tadeáš Firla

Nestačí naše láska, bez dalších formalit?

Docela často se ve společnosti a dokonce někdy v církvi ozývá otázka: "K čemu je nám nějaký papír, když se máme rádi? Proč slib a podpis"? Mnohokrát jsem oddával a žehnal mladé páry, přijímal jejich slib. Co k tomu lze říci?

18.1.2019 v 18:42 | Karma článku: 11.10 | Přečteno: 269 | Diskuse

Filip Vracovský

Chudoba cti netratí

podívejme se na zoubek některým příslovím ze skupiny těch, mírně řečeno kontroverznějších.A můžeme to pak probrat ze všech stran.Patent na rozum jsem totiž určitě neutrpěl.Dnes začínáme...

18.1.2019 v 17:56 | Karma článku: 17.19 | Přečteno: 465 | Diskuse

Lubomír Stejskal

Ad Huawei: Několik poznámek

Nebudu chodit kolem horké kaše. Obavám vyjádřeným institucí k tomu určenou (NÚKIB), jež se týkají společnosti Huawei, dobře rozumím. Kdo jiný by měl varovat, než tento úřad.

18.1.2019 v 16:54 | Karma článku: 23.52 | Přečteno: 719 | Diskuse

Emrich Sonnek

Čau lidi, mám pro vás výbornou zprávu

Ústřední volební komise sice ještě pořád nevydala oficiální výsledky voleb, protože se ještě sčítají hlasy posledních okrsků, ale už teď je jasné, že jsme to vyhráli na celé čáře.

18.1.2019 v 16:26 | Karma článku: 17.59 | Přečteno: 598 | Diskuse
Počet článků 65 Celková karma 34.40 Průměrná čtenost 1476

Pánbůh mi dal hlavu nejen na to, aby mi vyplnil prostor mezi ušima. A za to ti, Panebože, velký dík!

Najdete na iDNES.cz